KDO JE JOSEF BRUK?

Rodák z podkrkonošských Heřmanic se zprvu věnoval lyžování, nakonec ale v patnácti letech využil nabídku stát se v nově vznikajícím mužstvu brankářem. Po konci hráčské kariéry započal záhy trénovat, kdy začínal nejprve jako kouč mužstva a až následně se přesunul na pozici trenéra brankářů. Tato role jej po působení u týmových žákovských kategorií posunula také k mládežnickým reprezentacím. Již při svém fungování na klubové úrovni se střetával s Dominikem Haškem, tehdy chytajícím za Pardubice.

Josef Bruk se následně stal jeho osobním trenérem a pomáhal mu v přípravách na sezóny v součtu s Haškovou vojenskou službou dvanáct let. Do svých tréninků se Dominik Hašek zapojoval aktivně také co se týče jejich renovací a předělávání. Díky videozáznamům z nich se také Josefu Brukovi podařilo jej přesvědčit i o důležitosti odpočinku. 14. března 2025 slaví 90. narozeniny. Všechno nejlepší!

Měl jste vždy jasno o tom, že budete hokejovým brankářem?

"Vůbec ne, začínal jsem velice pozdě. Pocházím z Podkrkonoší, takže jsem jezdil na lyžích. Až v 15 letech jsem šel do Brna, kde byl mimo jiné syn trenéra Českých Budějovic Ivan Piloušek. Ten dával dohromady mužstvo a já se připravoval na lyžařskou sezónu. On mi říkal, ať jdu trénovat s nima a nejsem sám.  Takže jsem s nimi chodil, oni mě potom pozvali i na led, a tak jsem začal i na ledě. Jednoho dne mi nabídl, jestli bych se nechtěl vykašlat na lyže a nezkusil to v brance."

Vzhledem k tomu, co Vám pozdější kariéra přinesla, tohoto rozhodnutí nejspíš nelitujete, že?

"V žádném případě. V lyžování jsme nikdy nebyli na takové úrovni, jako hokejisti, když beru špičkový sport. A byli jsme jedna parta, která byla furt pohromadě. Rozhodně toho nelituju."

Hráčskou kariéru jste završil v 35 letech. Jednalo se o přirozený konec, nebo byl vynucený?

"Měl jsem zranění na oku a gólman bez očí je špatný. Víceméně jsem k tomu byl přinucený okolnostmi."

Byla pro Vás následně trenérská dráha jasnou volbou?

"Trénovat jsem začal v podstatě ze dne na den. Nejdříve jsem dělal celé mužstvo, protože se mi trenéřina brankářů nezdála dost kreativní a zajímavá. Říkal jsem si, že trenér mužstva je trenér mužstva. Práci s brankáři jsem nejprve neakceptoval. Až když jsem končil jako trenér v seniorech v Trenčíně, tak mi zavolal Standa Neveselý z Jihlavy s tím, že se rozhodl, že bude dělat speciální přípravu. A jestli bych nešel z Trenčína do Jihlavy, že to budu mít blíž domů, a tak podobně. Ukecal mě, dal mi v Jihlavě volnou ruku a všechny podmínky. Tam jsem se začal věnovat jen brankářské trenéřině. Nakonec se ukázalo, že jsem měl docela mylný názor, protože byla práce s gólmany ohromně zajímavá a dá se říct, že i náročná."

Musel jste se na počátku trenérské kariéry popasovat s některými specifiky této role? Nebo jste je ovládal právě díky tomu, že jste sám byl brankářem?

"Jednak jsem měl něco odchytáno jako hráč a z toho jsem těžil. Nehledě na to, že už v době 50. let pořádal brankářské kempy pan trenér Jiří Hertl. Měli jsme soustředění v létě, v zimě... Bylo na čem stavět."

Vnímáte, že prošla pozice gólmana za dobu Vašeho trénování velkými proměnami?

"Myslím si, že v hokeji není situace stabilní a mění se to v takových vlnách. Dříve byla období, kdy přicházely nové věci, která se dala počítat na sezóny a mnoho věcí se změnilo. Jednak v kondiční a jednak v technické přípravě, nebo v samotném chytání jako takovém. Je faktem, že postupem času se ten interval zkracoval a dnes přijdou trenéři každou sezónu s něčím úplně novým. K čemuž přispívá i technické počítačové vybavení."

Lze tedy říct, že je dnešní hokej už trochu odlišným sportem, než byl dříve?

"Samozřejmě, je to úplně jiné. Když se někdy člověk dívá na záběry z doby Vladimíra Zábrodského, Stanislava Konopáska nebo Bohumila Modrého, tak aby se usmíval, co to je za hokej. Bude se ale za dvacet let někdo na ten současný hokej koukat jako na špičkový? Je to vývoj a neustálé změny. Kdo chvíli stál, už stojí opodál."

Kdo velmi významně ovlivnil Vaši trenérskou kariéru byl Dominik Hašek. Všem se vybaví skvělá kariéra jak v národním týmu, tak v NHL. Co se ale vybaví Vám?

"Jednak vynikající gólman a kamarád, stýkáme se do současnosti. On za mnou jezdí do Plzně, já za ním na Kozí Hory a jsme furt v kontaktu. Spolupracovali jsme spolu dvanáct roků, pokud počítám i vojnu. Něco jsme spolu přeskákali. Byl velikým přínosem. Práce s Dominikem nebyla nějakým strojovým chytáním, ale konstruktivní spolupráce v přípravě. Zapojoval se do toho aktivně. Spoustu věcí jsme renovovali a předělávali. Nehledě na to, že když byl v NHL, tak tam jsou ty kontakty s brankáři nebo trenéry úplně jiné."

Čím je podle Vás výjimečný?

"Především svojí fyziognomií, má obrovský kloubní rozsah. V druhé řadě svou nesmírnou poctivostí a zodpovědností v přípravě. Je ochotný pro hokej dřít. Má všechny předpoklady jako ohromné nadání pro pohyb. Není pro něj problém žádný druh sportu."

Kdy přišel váš první kontakt?

"Poprvé jsme se střetávali v žákovských kategoriích, kdy tam byl jako hráč a já jako trenér. On byl v Pardubicích a já v té době ve Spartě u staršího dorostu. Figuroval v mládežnických výběrech. Zkoušel jsem ho v osmnáctce, když byl tehdy ještě v šestnáctce. Už tenkrát se ukazovalo, že je to pan někdo. Potom to pokračovalo tak, že musel jít Dominik po absolvování vysoké školy na vojnu. Já byl v té době u Standy Neveselého v Jihlavě jako trenér brankářů a tam jsme se potkali. Po vojně šel do NHL do Chicaga a jednoho dne mi zavolal, že by potřeboval, abych za ním přiletěl do Ameriky, že je po zranění a potřebuje se dostat brzo na led. Takže jsem za ním přiletěl a od té doby si vymínil, že by chtěl, abych u něj zůstal trvale jako osobní trenér a pokračovali jsme v přípravě tak, jako doteď. Potom už jsem se věnoval převážně jemu."

Bral jste to potom jako velké uznání Vaší práce, že si vybral zrovna Vás?

"Samozřejmě že ano. Trénovat brankáře NHL a ještě k tomu šestinásobného držitele Vezina Trophy, Hart Trophy a Jennings Trophy a všech dalších... Nebyl to žádný dril, byla to spolupráce. Dominik se vyznačoval tím, že jsem na něm mohl chtít cokoliv, když věděl, co děláme, proč to děláme a jakou to má v organismu odezvu. To pro mě bylo motivační."

Dominik Hašek prý zpočátku moc nevnímal při trénincích důležitost odpočinku. Jak se Vám podařilo jej o tom přesvědčit?

"Začátky byly dost těžké. Byl vyznavačem jedné jediné věci: "Musím se na tréninku zfárat". Na to jsem mu říkal, že se sedřít umí kdejaký blbec, ale připravit se, na tom si musí dát člověk záležet. Ze začátku to nechtěl uznávat, ale do přípravy už jsme tenkrát zařazovali to, že nám filmaři natáčeli tréninky. My si to pak kontrolovali, on si to sám vyhodnocoval a viděl, že cyklus pohybové činnosti je variabilní. Já jsem toho využil, nebo možná zneužil a říkal mu, že to je právě to, jak je stejně důležitý odpočinek jako celkové zatížení, jeho intervaly a regenerace. Dal jsem mu stopky s tím, ať si pustí ten záznam a až se mu to přestane líbit, tak je zastaví a rozebereme a zdůvodníme si proč i po stránce fyziologické."

Je podle Vás možné, že by se takhle vybavený a skvěle chytající gólman ještě někdy vyskytl?

"To nedokážu odhadnout, ale pochybuju. Vývoj nikdo nezastaví. Změnil se způsob hry, střelba, její rychlost... Brankáři se museli přizpůsobit. Dominik měl obrovskou výhodu v neskutečné kloubní pohyblivosti. Až se narodí někdo podobné konstituce jako Dominik i co se týče psychické stránky a takového naturelu, že nic nevypustí a chce být nejlepší, tak proč by nemohl být. Když si vezmete současné brankáře, tak je lze těžko srovnávat s gólmany Dominikovy doby. Stejně těžko můžeme vedle sebe dávat Pastrňáka a Zábrodského."

Českým gólmanům se konstantně daří, a to i v NHL. Čím si to vysvětlujete?

"Je to zase o těch vlnách novot, připravenosti nebo způsobu hry. To se týkalo i našich gólmanů a my jsme to trochu zaspali. Po Sametové revoluci jsme, jak se říká, s vaničkou vylili i dítě a dělali obrovské chyby v přípravě. Tohle období ale zaplaťpánbůh skončilo a taky trenéři brankářů musí prodělat školení, složit zkoušky a je to vidět. V současné době už se zase mluví o českých gólmanech. Jejich počet v NHL je takovým měřítkem úrovně národního hokeje. Myslím si, že na tom nejsme špatně a v podstatě se to vylepšilo. Když se v současné době podíváte na extraligová, národní i zámořská mužstva, tak patří brankáři k nejlepším hráčům mužstva. Je to přípravou a přístupem, nehledě na to, že k tomu přispívají všelijaké tréninkové prostředky a nové metody nebo poznatky z psychologie, fyziologie, dokonce i kosmonautiky. Je to jedno s druhém a zaplaťpánbůh se zase mluví o Češích, brankářích."

Za celý Český hokej přejeme panu Brukovi vše nejlepší do dalších let! 

úvodní foto: isport.cz