Po obdržené brance jste nepolevily a rychle srovnaly. Jak moc to pomohlo náladě na střídačce? 
„Bylo důležité, že po inkasové brance jsme daly rychle gól, takže ta nálada byla rázem lepší a větší. Zkoušely jsme i náskok navýšit, ale trefily jsme asi čtyři tyčky, což bylo trochu nešťastné. I tak si ale myslím, že jsme odehrály skvělé utkání.“ 

Sudí dnes více pouštěly hru do těla, jak vám to vyhovovalo? 
„Já si myslím, že to je pro nás lepší, protože hokej konečně vypadá jako hokej. Ta hra do těla je asi i přirozenější a máme to více rády, navíc proti takovým soupeřům, jako je třeba právě Kanada.“ 

Dušan Andrašovský po duelu s Finskem říkal, že ve vaší hře místy chybělo srdce, což už proti Kanadě neplatilo... 
„Já si myslím, že určitě, proti Kanaďankám to bylo mnohem více vidět. Proti Finkám to nebyl moc dobrý výkon  a s holkami jsme si k tomu v kabině něco řekly, semkly jsme se a předvedly o dost zlepšený výkon.“ 

V závěrečné třetině jste bohužel během jedné minuty inkasovaly hned třikrát. Jak se to stalo?
„Já si myslím, že jsme byly asi trochu nekoncentrované. Měly jsme menší zkrat, kdy jsme pouštěly hráčky před bránu. Celkově nám to v té pasáži moc nešlo, protože jsme asi trošku polevily. Směrem do čtvrtfinále bychom se měly podobných výkonů vyvarovat, věřím, že budeme lepší.“ 

Co se dělo poté na střídačce? Uklidňoval vás trenérský štáb? 
„Při podobných situacích se s holkami navzájem uklidňujeme a říkáme si to i po zápase v kabině. Zkrat se může stát, sice by neměl, ale prostě stává se. Jdeme dál. Čtvrtfinále bude naše.“