A-tým: Jsem vděčný, že jsem mohl přijet, hlásí Klapka. Trénink jako lék na jet-lag
Adam Klapka pokračuje ve svém hokejovém vzletu. Další kapitolou by mohlo být blížící se mistrovství světa, nicméně sám útočník Calgary si je vědom, že o místo se v Brně na Czech Hockey Games musí poprat. „Na to, že o něco musím bojovat, jsem zvyklý,“ řekl po čtvrtečním rozbruslení.
Na něm byl nepřehlédnutelný. Výškou i tím, že jako jediný z hráčů měl na sobě modrý dres. To vše poté, co za sebou měl několik hektických dnů a hodin. Play-off na farmě pro něj skončilo 27. dubna, od té doby musel dostat povolení od klubu, vyřídit domácí věci a přesunout se do Brna.
"Bylo naplánováno, že přijedu dneska a půjdu hned na trénink," popisoval v útrobách brněnské arény. "Když do toho člověk hned vlítne a nečeká, pomůže to. Je super, že to klaplo a věřím, že to bude s každým dnem lepší a lepší."
Postoj, že se reprezentace neodmítá, platí naplno i pro slávistického odchovance. "Je to něco, o čem člověk vždycky sní. Reprezentaci řadím na stejnou úroveň jako NHL, takže jsem moc vděčný, že jsem mohl přijet. Nemůžu se dočkat, až budu hrát," řekl s výhledem na víkend, kdy by se na ledě měl určitě objevit.
S jasným cílem - vybojovat si místenku na šampionát do Dánska a Švédska. Byť přiletěl z NHL, ví, že místo nemá jisté nikdo. A jak sám připomněl, bojovat je zvyklý celou kariéru. "Přijel jsem o místo bojovat. Vůbec to není tak, že bych počítal s tím, že pojedu na mistrovství světa automaticky. Ale na to, že si musím něco vybojovat, jsem zvyklý," přikývl.
V kabině je sice krátce, ale známé tváře mu s adaptací pomohly. Řeč je hlavně o brankáři Danu Vladařovi, který je Klapkovým parťákem právě v organizaci Flames. "S ním jsem strávil celou sezonu. Jsem rád, že tu můžu být právě s ním, byli jsme spolu celou dobu a oba jsme dostali možnost si sezonu společně prodloužit," pochvaloval si. "Ale znám většinu kluků."
O místo jsem přijel bojovat. Vím, že nemám nic jisté.
V odpovědi poté narazil například na Filipa Hronka či Jakuba Lauka, tedy další borce z NHL. A on se mezi ně může hrdě řadit, má za sebou totiž povedenou sezonu. Odehrál 31 utkání a v nich vstřelil šest gólů a na čtyři nahrál. Hlavně ale dostával větší a větší důvěru. "Ke konci sezony jsem dostal šanci hrát dvacet zápasů v kuse, sedlo mi to. Postupně jsem dostal i více času na ledě," narážel například na utkání, ve kterých zapsal 18 nebo 15 minut.
V play-off s Wranglers sice dva zápasy z důvodu zranění vynechal, na sraz reprezentace ale přijel stoprocentně připravený. "Jsem zdravý a v pohodě. Bylo to až teď ke konci, nebylo to ani nic vážného."
