BLOG Tomáše Poletína: Premiéra ve Finsku i rozdělené role s bráchou. Amerika působí úžasně!
Kapitán české reprezentační osmnáctky má za sebou přelomovou sezónu, v níž zasáhl do výrazného množství duelů za A-tým finského Lahti Pelicans. Jaké je soužití s bratrem a co říká na dějiště mistrovství světa?
Mám za sebou dlouhou sezónu ve Finsku, za kterou se zpětně ohlížím velmi pozitivně, protože jsem dostal hodně prostoru v A-týmu. Moc hráčů ročníku 2007 do finské Liigy letos nezasáhlo, někdo mi dokonce říkal, že jsem byl snad úplně první. Byla to skvělá zkušenost, která mě posunula v kariéře o krok dál. Vtipné je, že první ligové utkání za Lahti jsem odehrál proti Pardubicím v Lize mistrů. Pro mě osobně to byl velký moment, protože se na mě přišla podívat rodina a kamarádi.
Ač nebyla sezóna týmově příliš vydařená, tak jsem alespoň rád, že jsem mohl pracovat na svých dovednostech. I playout a následnou baráž beru jako velkou zkušenou do života. Michal Jordán mi vlastně i říkal, že málo sedmnáctiletých hráčů dostane důvěru v takto důležitých duelech. I když to nebylo vůbec jednoduché a celou dobu jsme byli pod velkým tlakem případného sestupu, tak to mohu někdy v budoucnu zužitkovat. Pozitivní také je, že jsme to zvládli.

V organizaci Pelicans jsme se po ročním odloučení opět setkali s bráchou. Nechci mluvit za něj, ale věřím, že má přítomnost v klubu pro něj byla důležitým aspektem při rozhodování. Jsem moc rád, že jsem tu pro něj mohl být při jeho prvním roce v zahraničí, protože to člověku dost pomůže. Ale pevně věřím, že by se dokázal aklimatizovat i sám. Nedávno jsme o tom mluvili i s rodiči, je neskutečné, že i na této hokejové úrovni můžeme být pořád bok po boku. Společně pak trávíme i osobní čas, protože bydlíme spolu na bytě. Jenom my dva. Máme rozdělené domácí práce, v tomhle si poměrně vyhovíme. Z domova máme dobrý základ ve vaření, takže i odloučení a společné soužití v mladém věku zvládáme v pohodě.
Před odletem na MS jsme absolvovali několik přípravných kempů na Kladně, kde jsme se postupně scházeli dle toho, jak komu skončila sezóna. Já osobně jsem přijel až na poslední týden. Kempy byly dělané za účelem připomenutí systému a také jako určitá pomoc hráčům, kteří vypadli z play-off, aby nevypadli z tempa. Trenéři si pro nás nachystali cvičení, v nichž jsme potrénovali všechny situace, které na ledě mohou nastat. Například obranné pásmo, založení útoku, postup v útočném pásmu, dobruslování a takové věci. K tomu nám vlastně přidali i nějaká kondiční cvičení, byla to taková všehochuť.
Od prvních chvil na mě Amerika působila úžasně. Na hotelu máme prvotřídní servis, na halu nám to zabere pět minut pěšky a kustodi nám tam udělali krásné zázemí. Počasí je tady super, když to porovnám s dlouhou zimou ve Finsku. Je tu ale přece jen jedna věc, která mě mrzí. Na zápasy nechodí skoro žádní lidé, ale tak to je u těchto turnajů, které se odehrají na území USA, docela běžné. Na pokoji jsem s Dravcem (Vladimírem Draveckým, pozn. red.) a je to super. Vzhledem k tomu, že oba hrajeme v Evropě, tak jsme na srazy jezdili většinou spolu a pak jsme spolu byli i na pokoji. S ním už je to pro mě taková klasika.
Volný čas, zejména v tom týdnu před začátkem mistrovství, jsme trávili u bazénu, je u něj i taková plocha, kde jsme hráli fotbálek tři na tři. Bylo hezké, že jsme mohli společně dělat takové stmelovačky. Vedle hotelu se nachází obchodní dům, ve kterém jsme se byli podívat po nějakých obchodech. V průběhu turnaje už není téměř na nic čas, během volných chvil spíše odpočíváme a relaxujeme. Na fyziu u Dejva (fyzioterapeut David Matoušek) trávíme také hodně času, kolikrát tam pokecáme nebo sledujeme NHL, když to tu jde živě v celkem přijatelný čas.
Kromě klání se Švédy jsme podali vždy solidní výkon, akorát tam byly výpadky, které nás pak stály lepší výsledky. Samozřejmě s Němci to bylo hodně unavené, nechci se k tomu moc vracet. Hráli jsme hned po necelých 20 hodinách znovu, byli jsme vyčerpaní jak fyzicky, tak psychicky a bylo to na nás cítit. Ve zbylých duelech jsme ale měli dobrou energii, na střídačce jsme se hodně povzbuzovali, akorát jsme bohužel dělali chyby, které soupeři trestali. S Kanadou to bude skvělá podívaná. Hráli jsme s ní finále na Hlinka Gretzky Cupu, právě o to víc si myslím, že se nemáme čeho bát. Musíme do toho jít s čistou hlavou, nechat celou skupinu za námi a bojovat. Je to prostě o jednom zápase, pokud to čtvrtfinále uhrajeme, tak budeme mít šanci uhrát cokoliv. Pokud se nám to nepovede, na což nechci ani myslet, tak to bude neúspěch.
Hrát se bude v Allenu. Stěhování po neúspěšném utkání se Švédy bylo nepříjemné, ale musím dát znovu kredit našim kustodům, kteří nám to tam přes noc připravili. V úterý jsme tam už měli trénink, takže jsme se tam byli už i podívat. I v sezóně se hraje pokaždé na jiné hale, takže to nesmíme vnímat jako negativní faktor.
Za veškerou podporu, kterou dostáváme, jsme moc vděční. Možná jsme fanouškům ve skupině nedělali takovou radost, jakou bychom my sami i oni chtěli, ale věřím, že to teď zlomíme.
TÉMATA: U18