A-tým: Michal Kovařčík se vrátil do boje o MS. Aspoň se týdny v posilovně vrátily, směje se
V přípravných kempech není úplně běžné, že by hráč z jednoho vypadl a do druhého se vrátil. U Michala Kovařčíka to byl ale trochu jiný případ. Ze hry jej vyřadilo zranění a trenéři jej chtěli vidět ještě jednou – a hlavně zdravého. „Za důvěru jsem moc rád,“ říká před zápasem se Slovenskem mladší z bratrské dvojice, kterou dotvořuje na kempu brácha Ondřej.
Ze znojemského kempu vypadnul, překážku udělal zraněný kotník. Od trenéra Radima Rulíka ale Michal Kovařčík slyšel, že šance zabojovat o šampionát žije. "Michal dostává po obnovení zranění týden volna, po kterém se spojíme a zjistíme, jak se bude cítit," okomentoval to tehdy trenér.
Znojemsko-rakouský týden uplynul a bylo jasno, Kovařčík se do sestavy vrátil.
"Domluva byla, že kotník necháme odpočinout a že se to doléčí. Chtělo to pocvičit, trochu zpevnit. Po zápasech v Rakousku jsme si zavolali, že to trenér probere s kolegy a že mi dá vědět. Jsem moc rád, že jsem se mohl vrátit," usmíval se po středečním tréninku.
Pokračuje tak v sezoně, která je velmi zajímavá. V dresu finského Kärpätu zažil životní ročník, v 53 duelech základní části nasbíral 62 bodů, zároveň jej také ale kvůli týmovému neúspěchu ukončil o něco dřív. "Sezonu jsem skončil skoro před měsícem," přikývl. "Byl jsem čtyři týdny zavřený v posilovně, tak jsem rád, že to k něčemu bylo. Moc pro mě znamená, že jsem se mohl připojit zpátky."
Nic lehkého to ale není. Tempo, které se v Porubě, kde tým trénuje, rozjelo, připomíná ostré zápasy. "Je to pro mě náročné, nebudu lhát. Tréninky mají vysoké tempo. Jsem zvědavý, jak bude vypadat zápas," řekl trochu v nadsázce s tím, že už se dozvěděl, že ve čtvrtek určitě bude hrát.
Takže se musí ukázat, moc dalších příležitostí skutečně nebude. "Myslím, že se do toho dostanu, na zátěž jsem zvyklý," řekl a s úsměvem a nadsázkou dodal: "Cítím se hrozně. Není sranda do toho vletět po deseti dnech bez ledu, ještě do takového tempa."
Pokud projde až do finální nominace, možná to bude brát trochu i jako zadostiučinění. Několikrát byl blízko, ještě to však neklaplo. "Tyhle kempy objíždím třetím rokem, takže tlak tolik nevnímám. Pokaždé jsem se dostal až nakonec, ale nevešel jsem se," řekl. "Ale co má být, má být. Uvidíme, jak to dopadne letos."
Nicméně zabalit to, to nemá v povaze. Nehrozí to za žádných okolností, takže ani nyní. "Šance je vždycky, ale musím se ukázat na ledě. Kdybych v to nevěřil nebo se o to nechtěl poprat, ani sem nepřijedu. Jsem tady, ochotný bojovat a dát do toho všechno," zakončil.
