Jiří Bubla je i po sedmdesátce plný energie. Každý den si dopřává osmihodinové vycházky, bez ohledu na počasí. "Vždy si ty hole vezmu," říká s úsměvem. Vedle toho si občas zahraje i golf, což mu pomáhá udržet si kondici a dobrou náladu. Aktivní životní styl, který si udržuje, je zrcadlem jeho hráčské kariéry, kdy vždy naplno využíval každou příležitost, která se mu naskytla.

Svou kariéru zahájil v 70. letech v Dukle Jihlava, ale zpočátku se mu nedařilo. Osudový zlom nastal, když byl přesunut do béčka Dukly v Liberci, odkud ho nakonec povolali zpět. Ve finále play-off vstřelil rozhodující gól a získal svůj první mistrovský titul. Od té chvíle se jeho hvězda rozsvítila naplno.

Jeho hokejové schopnosti nezůstaly bez povšimnutí ani na mezinárodní scéně. Už na svém prvním mistrovství světa ukázal, že do národního týmu patří. Deset let byl jeho nepostradatelnou součástí a stal se symbolem spolehlivosti a elegance na modré čáře. Spolupráce s Ivanem Hlinkou pak dala vzniknout jednomu z nejlepších tandemů československého hokeje.

V roce 1979 se však Jiří Bubla rozhodl změnit dres a přestoupil do Sparty. Tento krok zaskočil fanoušky Litvínova, kde působil dlouhá léta. Přesto si i ve Spartě získal respekt a nadále patřil mezi špičkové hráče ligy. Závěr kariéry však přinesl ještě jedno velké dobrodružství - odchod do NHL, kde oblékl dres Vancouver Canucks. I když se musel potýkat se zraněními, stal se jedním z prvních Čechoslováků, kteří otevřeli dveře zámořské soutěži. "Tu ještě občas sleduji," usmívá se.

Rád by, kdyby na něj navazovalo co nejvíce mladých sportovců. A samozřejmě nejlépe hokejistů. "Podle mě je třeba Pojď hrát hokej super myšlenka. Titul z mistrovství světa tomu teď napomohl. Je časté, že rodiče radši posílají svoje děti i na jiné sporty, ale třeba je to takhle zaujme a můžeme tady mít nové super hráče," říká s nadějí.