KB ELJ: Famózní vstup Poruby! Nesmí nám to stoupnout do hlavy, velí Vehovský

Za nejpříjemnější překvapení úvodního měsíce Komerční banka extraligy juniorů můžeme naprosto jednoznačně považovat Porubu. Nováček nejvyšší soutěže se okamžitě po postupu usadil mezi špičkou tabulky a podle produktivního útočníka Tobiáše Vehovského překvapuje i sám sebe.

Co říkáte na to, jak skvěle jste vstoupili do extraligy po postupu?
Myslím si, že ani my v šatně jsme tomu ze začátku nedokázali uvěřit. Měli jsme tvrdý náraz hned v Litvínově v první třetině, ale dokázali jsme se vzpamatovat, zvyknout si na ligu a naučit se ten styl. To, co jsme trénovali celou dobu v přípravném období, nám vlastně vychází doteď.

Jaká jste měli očekávání?
Věřili jsme, že nemáme jeden z nejhorších mančaftů. Myslím, že v týmu máme výborné hráče. Každopádně by asi nikdo neřekl, že po postupu budeme hnedka takhle vysoko. Očekávali jsme třeba střed tabulky.

Kostra týmu vydržela z ligové soutěže a nabalily se na ni některé posily. Jak byste mužstvo popsal?
Máme oproti jiným týmům poměrně dost cizinců, každopádně v šatně to nedělá žádný problém. Všichni se známe a hráči, co přišli, jsou většinou z okolí nebo už hráli v regionu. Myslím si, že máme obrovskou partu a že to jde potom vidět i na ledě.

Už i postup do extraligy přes Kladno byl pro vás na jaře velkým úspěchem, viďte?
Ano, Kladno mělo obrovskou sílu. My jsme se ale semkli a povedlo se nám to, co se povedlo. Teď tým jenom potvrzuje to, jakou má a jakou vlastně i měl sílu. Myslím si, že s novými hráči ji máme obrovskou. Každopádně musíme zůstat nohama na zemi a jít zápas od zápasu.

Dá se říct, že právě už kvalita hokeje ve finálové sérii s Kladnem byla srovnatelná s tou, která vás za několik měsíců potkala v extralize?
Dalo by se to asi říct. Finále je vždycky prestižní, šlo o titul a bylo to i vyhrocené. Extraliga je ale přece jenom zase jinačí. Když to tak vezmeme, tam se hrálo pouze sedm zápasů a v extralize je jich padesát jedna. Nemůžeme se na to ohlížet, ještě je toho hodně před námi.

Máte jednu z nejlepších defenziv v soutěži. Je to základ, na kterém stavíte už od letní přípravy?
Rozhodně jsme na tom pracovali. Neočekávali jsme, že budeme takto vysoko a bude se nám tak dařit, takže jsme to stavěli na obraně a zaměřili jsme se na ni i v tréninku. Myslím si, že doposud plníme všechny pokyny trenérů. Samozřejmě že někdy nejde všechno podle představ, ale celý tým se to snaží dodržovat.

Daří se i vám osobně, průměrně sbíráte takřka bod na zápas. Jste rád, že navazujete na povedené výkony z nižší soutěže?
Jak říkám, zatím je to stále vstup, a musím zaklepat, že mi to takhle vychází. Momentálně jsem si sedl hlavně s Maksimsem Pumpinšem, se kterým hraju v lajně. Zatím nám to střílí. Myslím si ale, že k tomu přispívá celý mančaft, není to jenom o jednotlivci, ale všichni si jdeme za svým cílem. Nepřemýšlíme nad tím, co bude, každý zápas hrajeme naplno a to potom přidává individuálním výkonům.

Jdete ve stopách staršího bratra Maxima, s nímž se stále potkáváte v juniorce. Chtěl byste být lepší než on?
Kdo by nechtěl být lepší než brácha (úsměv). Znám jeho kvality, za mě je to neskutečný hráč. Laťku mám nastavenou vysoko a uvidíme, jak to půjde. Myslím si, že našlápnuto k tomu mám, a musím to potvrdit svými výkony v zápasech.

V čem jste si podobní a v čem jste naopak rozdílní?
Řekl bych, že v myšlení jsme na tom úplně jinak, ale že máme stejné vůdcovské schopnosti. Dokážeme strhnout zápas a ovlivnit celý mančaft. Taktéž bruslení je naše společná přednost, i když brácha ho má určitě lepší. A taky střela.

Maxim zamířil v sedmnácti letech do Vítkovic. Nebyl stejný přesun ve hře i u vás?
Po dorostu jsem měl nějaké nabídky, nejen z Vítkovic. Rozhodl jsem se ale, že zůstanu v Porubě, protože chci hlavně hrát a mít velký ice time. Ten jsem minulý rok měl, hrál jsem víceméně všechno a měl okolo dvaceti minut na zápas. Navíc jsem ještě chodil do druhé ligy pomoct Kopřivnici na dvanáct zápasů. Herní vytížení jsem měl neskutečné a myslím si, že mi to do tohoto roku hrozně moc pomohlo. Největší posun podle mě nastal právě minulý rok, kdy jsem i s play-off odehrál skoro osmdesát zápasů. Nasbíral jsem plno zkušeností, ze kterých teď můžu těžit.

Poohlížíte se po některé organizaci s extraligovým A-týmem, nebo vás dostatečně motivuje první liga v Porubě?
Těžko říct. Pár z nás odtrénovalo letní přípravu v A-týmu, takže jsme si k tomu takzvaně čuchli. Ale jak víte, hokej je strašně nepředvídatelný a nikdy nevíte, kde skončíte. Nějak extra bych se k tomu nevyjadřoval. Momentálně jsem v Porubě a chci hrát hokej, od toho tady jsem.

Ještě zpátky k vašemu juniorskému mužstvu. Máte za sebou první měsíc soutěže, co udělat pro to, aby se vám stejně povedly i ty následující?
Nesmíme si to nechat stoupnout do hlavy, že jsme teď nahoře a momentálně máme formu. Taky může někdy přijít krize a tam se teprve ukáže, jaký jsme mančaft. Musíme se držet toho, co děláme a co nám jde, svého herního stylu a systému, který nám vychází. Jenom tak můžeme uspět.

Je potřeba, aby vás držel při zemi trenér? Například po vítězném zápase?
Určitě, často slyšíme, že si to nemáme nechat stoupnout do hlavy. Ale někdy to není jednoduché, i takový hokej je. Snažíme se jít zápas od zápasu a vykašlat se na to, co už bylo. Do každého zápasu jdeme naplno a myslím si, že extraliga má takovou úroveň, že je jedno, proti komu zrovna hrajeme.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej